<p>CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA<u> </u><a href="https://herohero.co/cestmir/post/cestmirstrakatyheroherorpkjaoluvqazyipfoqnxmxucmokw"><u>HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR</u></a><u></u><a href="ht...tps://forendors.cz/CESTMIR%E2%81%A0"><u></u></a> A<a href="https://www.forendors.cz/cestmir"><u> HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR </u></a></p><p><em>„Život je bohatý a není jenom o tom, že prodlužuju za každou cenu věk dožití,“</em> říká ekonomický novinář a bývalý šéfredaktor Forbesu Petr Šimůnek v momentě, kdy přichází do studia přímo z první chemoterapie a mluví o nemoci, která mu dramaticky mění životní perspektivu. Popisuje, jak se mu úplně mění mapa života a kalendář, který byl ještě nedávno plný plánů - on v něm dnes pomalu gumuje a nechává ho plnit jen lékaři. Přesto se nehroutí. <em>„Beru to tak, jak to prostě je. Zatím to docela jde,“</em> říká o nemoci, kterou nevnímá jako diagnózu, ale jako „překážku, kterou musí člověk přeskočit“. Otevřeně mluví i o tom, že teď nebojuje jenom za sebe, ale i za děti - včetně dalšího, které se má brzy narodit. Do osobní roviny se v rozhovoru neustále vrací i jeho profesní příběh novináře - od devadesátých let, kdy bylo najednou všechno na světě možné, přes éru nejsvobodnější české žurnalistiky až po dnešek, kdy jsou média „dobrá převodová páka vlivu“. Šimůnek mluví o vzniku českého Forbesu i o tom, proč vsadil na téma byznysu, inspirací a optimismu. Jeho motivací bylo ukázat, že Češi žijí v zemi, kde jsou i zajímaví lidé, kteří něco budují a nic nekradou. Zároveň ale odmítá, že by šlo o naivitu: <em>„To, že se díváme na svět růžovými brýlemi, neznamená, že jsme debilové,“ </em>dodává. Otevřeně popisuje i konec ve Forbesu a vlastnost, ve které má pocit, že chybuje.<em> „Jsem extrémně naivní až blbej,“</em> říká o tom, jak věřil lidem, kteří se nakonec zachovali jinak, než čekal. Rok, kdy nemohl pracovat, pro něj byl paralyzující, ale zároveň ho přeformátoval: „<em>Každou věc člověk musí prožít na dřeň. Teprve potom ví, co dělal blbě.“ </em>Přesto v něm nezůstává hořkost. <em>„Vycházím z toho, že lidi jsou hodný,“ </em>dodává i po třiceti letech v byznysu. Rozhovor se dotýká i českého vztahu k úspěchu, který podle něj není tak negativní, jak se často říká: <em>„Já tomu vůbec nevěřím. Úspěch není žádný podvod a má lidi inspirovat,“</em> myslí si novinář. Zpochybňuje představu závistivé společnosti a tvrdí, že právě zkušenost devadesátých let v Česku vytvořila silný podnikatelský hlad. Jak člověku nemoc změní pohled na vlastní život i práci? Proč Šimůnek vědomě „přifukoval“ optimismus ve Forbesu a kde jsou jeho limity? A jak si i po osobním i profesním otřesu udržet víru, že „lidé jsou hodní“? I to se dozvíte v rozhovoru.</p>
Podcasto