<p>CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA<a href="https://herohero.co/cestmir" rel="ugc noopener noreferrer" target="_blank"> HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR</a><a href="https://forendors.cz/CESTMIR%E2%81...%A0" rel="ugc noopener noreferrer" target="_blank"></a> A<a href="https://www.forendors.cz/cestmir" rel="ugc noopener noreferrer" target="_blank"> HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR </a></p><p>Jeho slova z minulého roku zněla až nezvykle temně, když mluvil o tom, že takhle rozehraný průšvih tu od konce druhé světové války ještě nebyl. Dnes se k tomu publicista a spisovatel Martin C. Putna vrací a nic na své předpovědi nehodlá mírnit.<em> „Je hůř. A pravděpodobně bude hůř,“ </em>říká, když sleduje společnost, kde podle něj na jedné straně prosazuje extrémně pravicový proud, na druhé straně zmizelá normální levice a téměř úplně zmizelý střed, který jen čeká na někoho, kdo ho povede.<em> „Mesiáš už přišel, jiný nepřijde,“ </em>dodává k tomu, že nikdo z politiků, papežů ani podnikatelů lidstvo nezachrání. Zároveň však mluví o vlastní nejistotě. <em>„Moudrost nemám,“</em> popisuje spisovatel, jak reviduje starší texty, vrací se ke knihám, které napsal a dokonce má hotový i rukopis, kde si k nim postupně připisuje co všechno napsal špatně. V rozhovoru několikrát zazní i jeho opakované upozornění, že „věci jsou složitější“. To používá Putna i v hodnocení kardinála Dominika Duky, kterého kdysi vnímal v tradici kultivovaného konzervativismu. V závěru jeho působení ale podle něj převažovaly mnohem problematičtější motivy. Silně mluví také o Izraeli.<em> “Mám Izrael strašně rád,“</em> přiznává a zároveň popisuje vládu „všehoschopného grázla“ a „fanatiků“, hluboké rozdělení společnosti i to, jak část mladší generace bez výhrad přebírá palestinský narativ. <em>„Je to selektivní humanismus,“</em> myslí si Putna a dodává, že při debatě o Palestině nejde vynechat zmínění Hamásu jako teroristického genocidního hnutí, které chce zničit Izrael. Uprostřed těchto témat však přichází i jiná rovina - Putnova radost z míst, která se nepoddala masovosti. Když mluví o své knize <em>Řím antituristický,</em> popisuje město, kde za hradbami začíná skutečný život: malé fontány, poloprázdná muzea, ulice mimo proudy turistů. Ukazuje italskou metropoli, kterou se dá vidět i jinak, s klidem a možností opravdu vnímat. Do rozhovoru vstupuje i osobní zkušenost z poslední doby - slovní útok v tramvaji právě kvůli jeho veřejným postojům vůči podporovatelům Palestiny. <em>„Nevnímám ho jako démona. Spíš jako oběť,“ </em>říká o muži, který na něj začal křičet. Jak se mění současná společnost a proč si myslí, že „bude hůř“? Jak se nestat pouhým turistou, který vyhledává jen místa z cizích obrázků a proč by se tomu měla postavit i Praha? A proč řadě politiků vyhovuje, že někteří lidé vzhlíží k ruskému světu? I to zazní v rozhovoru.</p><p><br /></p>