<p>CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA<a href="https://herohero.co/cestmir" rel="ugc noopener noreferrer" target="_blank"> HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR</a><a href="https://forendors.cz/CESTMIR%E2%81...%A0" rel="ugc noopener noreferrer" target="_blank"></a> A<a href="https://www.forendors.cz/cestmir" rel="ugc noopener noreferrer" target="_blank"> HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR </a></p><p><em>„Řekl jsem si, že se dám trošičku dokupy. Je to takový milník,“</em> říká herec Jiří Langmajer o blížící se šedesátce a o čase, kdy po letech konečně zastavil. Po dlouhé době nenatáčí, může víc spát, cvičit, otužovat se, být v přírodě a vůbec se věnovat sám sobě - protože tempo práce, kdy na sebe člověk nemá žádný čas, podle něj nejde žít donekonečna. Do jeho bilancování ale vstupuje i překvapivá citlivost.<em> „Čím jsem starší, čím dál tím víc pláču,“</em> přiznává otevřeně a dodává, že ho samotného překvapuje, kam se jeho prožívání posunulo. Jeho vyprávění se ale rychle stáčí k radikální proměně, o které často mluví a ve které sehrála klíčovou roli jeho manželka Adéla Gondíková.<em> „Zcela nenásilně ze mě udělala snad trošku lepšího, snesitelnějšího člověka,“</em> říká Langmajer a popisuje i okamžik, kdy vyhledal odbornou pomoc:<em> „Zaklepal jsem na dveře, kde bylo napsáno ‚psychiatr‘</em><strong> </strong><em>a hledali jsme i antidepresiva, které mi neberou emoce.“ </em>Právě tehdy podle něj přišla úleva i možnost přestat „sám se sebou válčit“. A s tím začala změna i v profesním životě.<em> „Lidi o mě říkali, že jsem hrozný kokot a nedá se se mnou pracovat. To se otočilo,“ </em>přiznává herec. Mluví ale i o výčitkách vůči minulosti, o první rodině, na kterou čím dál tím víc myslí i o tom, jak dnes hledá naplnění jinde než v alkoholu a útěcích:<em> „Dřív jsem se plnil pivem, kořalkou, cigárama a drogama. Teď se můžu plnit sluncem, mořem, sněhem, vysokýma horama.“ </em>A dobrodružství se Langmajer dnes opravdu nevyhýbá. Popisuje třeba potápění se žraloky a okamžik, kdy na něj pod vodou mířila tygří žraločice a on měl pocit, že „už je sežranej“, než se zvíře pár centimetrů před jeho obličejem otočilo a odplulo. V rozhovoru se opakovaně vrací i ke vztahu ke svému tělu a energii. Aby si udržel „chuť do života“, využívá Langmajer testosteronové terapie, které vnímá jako nutnou součást vitality ve věku, kdy se síla přirozeně vytrácí. Zároveň ale přiznává, že v sobě vždycky měl hodně ženské energie a tahle vlastnost mu prý byla pokaždé ku prospěchu. Dá se smířit s minulostí, kterou už nelze změnit? Jak se připravuje na pokračování<em> Copak je to za vojáka </em>a další role? A může druhá šance opravdu změnit celý život?<strong> </strong>I o tom je rozhovor s Jiřím Langmajerem.</p><p><br /></p>
Podcasto