Nepřátelé lidstva | podcasto.cz

4. 8. 2025

38 min

Postoloprtští mrtví: Největší poválečný masakr Evropy

V roce 1945 v severočeských Postoloprtech se odehrála nejhorší masová vražda civilistů v Evropě mezi koncem druhé světové války a masakrem ve Srebrenici. Oběťmi se staly tisíce Němců. Kdo vydal k vraž...

číst více

Přehrát

28. 7. 2025

32 min

„Hladový plán“. Hitlerův úředník připravil největší zločin dějin

Dnes je jeho jméno téměř zapomenuto, Herbert Backe ale patřil k nejvlivnějším mužům Třetí říše. Nacistický odborník na výživu naplánoval vyhladovění celých oblastí Sovětského svazu. Jen v prvním roce ...

číst více

Přehrát

21. 7. 2025

31 min

Pol Pot zabil čtvrtinu vlastního národa. Vraždilo se i za nošení brýlí

„Chytili dítě za nohy a udeřili jím o strom. Zabili jich takhle stovky, jenom proto, aby jejich matky mohly pracovat na poli.“ Tak vzpomíná jedna z přeživších na hrůzy éry, kterou má na svědomí muž, j...

číst více

Přehrát

14. 7. 2025

35 min

Sadistický mučitel, udavač, sukničkář. Architekt železné opony vyvázl bez trestu

Ludvík Hlavačka, velitel Pohraniční stráže komunistického Československa, se zasadil o to, aby uprchlíky na hranicích zabíjel elektrický proud. Soudní stíhání muže, který mimo jiné mučil politické vě...

číst více

Přehrát

7. 7. 2025

31 min

Bomby proti synagogám i udávání. Temná historie českého antisemitismu

Nejen solidarita. Židé, prchající před nacistickými vrahy, měli mezi Čechy i zavilé nepřátele, říká dokumentarista Martin Šmok v podcastu Nepřátelé lidstva. Nicholas Winton nebyl sám a zachraňoval dět...

číst více

Přehrát

30. 6. 2025

27 min

Stalinovo vyhladovění Ukrajiny. Za holodomoru byl kanibalismus častý

Rodiče jako potrava pro hladovějící děti, lidé pohřbení zaživa. Hrůzy holodomoru, vyvolaného na Ukrajině Stalinem, měly zadusit aspirace Ukrajinců, říká v úvodním dílu podcastové série Nepřátelé lidst...

číst více

Přehrát

27. 6. 2025

1 min

Poslechněte si novou podcastovou sérii Nepřátelé lidstva

Příběhy těch nejhorších zločinců historie. Kdo byli lidé, kteří řídili genocidy a politické masakry? Po tom pátrají hosté Martina Jonáše v nové podcastové sérii Seznam Zpráv. Nové díly vycházejí každé...

číst více

Přehrát

24. 4. 2023

33 min

Dvě dívky z Plzně zmizely beze stopy. Svědci je tehdy viděli stopovat

Byl to prázdninový výlet, ze kterého se měly brzy vrátit a poslat domů i pohlednice. Ale tentokrát poštou nic nepřišlo. Uprostřed léta 1988 zmizely beze stop dvě dívky z Plzně. Autostopem mířily na tr... amp do skal.Bylo jim 18 a 19 let. Jmenovaly se Lenka Mužíková a Ilona Vavříková. Psal se 8. srpen 1988, když obě vyrazily z Plzně na několikadenní výlet. Domů se ale už nikdy nevrátily. Kdo je viděl živé naposledy, není dodnes zcela jasné.Podle pozdějších svědectví přátel chtěly obě dívky vyrazit „na čundr“ někam do skal. Hovořily prý o Adršpachu ve východních Čechách, případně o Tiských stěnách či Hřensku na severu. S jistotou to ale nikdo neví.Spolehlivých svědectví není také mnoho. Jasné je, že dívky vyrazily autobusem linky číslo 11 na konečnou na Rokycanskou třídu v Plzni, kde se rozhodly, že budou stopovat. Na místě je vidělo několik svědků, kteří se později přihlásili kriminalistům.Lenka s Ilonou odjely v pondělí 8. srpna a vrátit se měly v sobotu 13. Vždy když někam jely na výlet, tak z něj posílaly pohlednice. Když žádná pohlednice nepřišla a v sobotu se nevrátily, bylo nahlášeno jejich zmizení. Pátrání bylo vyhlášeno veřejně 16. sprna. „Svědků se ozvalo mnoho, ovšem ta jejich věrohodnost nebo přesnost těch výpovědí se velmi liší,“ připomíná v podcastu Skutečné české záhady novinář Jaroslav Mareš.Ta nejvěrohodnější svědectví jsou pouze z okamžiku, kdy dívky stopovaly na čerpací stanici u konečné autobusu číslo 11. Tam je spatřila obsluha stanice, jednu z děvčat dokonce vykázala, protože tam přijela cisterna. Druhé věrohodné svědectví je od paní, která u protějšího hřbitova seděla na autobusové zastávce. Ta děvčata viděla stopovat, a když před nimi zastavil kamion, zakryl jí výhled na obě dívky. Po odjezdu nákladního vozu už Lenka s Ilonou na místě nebyly. Mohly tak nastoupit do kamionu, nebo do jiného vozu, který na místě zastavil, ale výhled na něj zakrýval právě ten kamion. A tím končí stoprocentně věrohodná svědectví. Hned 17. srpna, tedy den po vyhlášení veřejného pátrání, děvčata údajně spatřil jeden z řidičů, který projížděl Bělou pod Bezdězem. Dokonce měl v ruce výtisk novin, ve kterém byl článek a jejich fotografie, ovšem záznam o jeho svědectví už neobsahuje informaci, proč dívky neoslovil.Po 19. srpnu přišlo svědectví, že děvčata měla namířeno na Lipno, což ale neodpovídá jejich původnímu plánu: nejsou tam žádné skály, kam by se tehdy jezdilo na tramp. Pak děvčata měla být podle svědectví spatřena v autobuse mířícím do Skalice nad Svitavou. Na konci srpna je měl vézt řidič ze Zlína na Vizovice. Jenže všechna tahle svědectví přišla až po 13. srpnu, kdy se děvčata měla vrátit. Navíc z žádných těchto míst domů pohlednice nepřišly. Přesto kriminalisté měli vytipováno několik podezřelých.„Nejzajímavější byla akce spojená s třináctkrát trestaným recidivistou Miroslavem D., který je údajně spatřil už 10. srpna v Nepomuku na Plzeňsku, jak nastupovala do automobilu. Tvrdil, že to byl ford, nebo renault,“ říká Jaroslav Mareš. Podle výpovědi je poznal, protože jim prý nabízel svezení. Děvčata ho údajně odmítla, protože měla namířeno jinam.Kriminalisty na Miroslava D. navedlo i svědectví stopařky, která vypověděla, že tento muž ji cestou obtěžoval. Nabízel jí, aby s ním v Plzni strávila večer. Dívka ale později vystoupila, protože jí připadal moc dotěrný. Přitom přišla řeč i na pohřešovanou Lenku s Ilonou.„Říkala jsem, že jsem zvědavá, jestli mě někdo zabije, že se ztratily ty dvě dívky. On mi na to odpověděl, že obě dívky vezl. A že jednu zná z dřívější doby. Uváděl, že je naložil při stopu u benzínového čerpadla na Slovanech a vezl je na odbočku na Klatovy, kde je údajně vysadil,“ stojí ve výpovědi stopařky.Kriminalisté následně na muže nasadili „sledovačku“. V jeho moskviči se našly vlasy, které typově odpovídaly vlasům zmizelých děvčat. Ovšem následná analýza ukázala, že vlasy pohřešovaným dívkám nepatří.Jakou fámu rozpoutalo v Plzni zmizení obou dívek? Co stálo ve vzkazu, který našli nedaleko Adršpachu? A kdo dívky viděl zřejmě jako poslední?Poslechněte si bonusový díl.Skutečné české záhadyPodcastová série Josefa Klímy a Jaroslava Mareše o vyřešených i nevyřešených případech naší historie.Odebírejte na Podcasty.cz, Spotify, Apple Podcasts a ve všech podcastových aplikacích.Reakce, vzkazy i náměty pro Tým Josefa Klímy a podcast Skutečné české záhady posílejte na adresu klimuvtym@sz.cz

číst více

Přehrát

20. 3. 2023

40 min

Stavba, která mohla rozhodnout válku. Budovali ji Češi

Zamaskovat se nedá, její stavba navíc nešla před zraky místních obyvatel i cizích agentů nijak ukrýt. Přesto v sobě elektrárna ve Štěchovících nese tajemství. Pro nacisty měla mít klíčový význam v taj... ném plánu na zvrat ve válce.Štěchovice. Obec na jih od Prahy, která lákala hledače legendárního nacistického pokladu, který ve skutečnosti nikdy neexistoval. Jak se nedávno přiznal jeho „tvůrce“ a zároveň nejslavnější hledač. Přesto měly Štěchovice pro Němce za druhé světové války zásadní význam. V katastru obce totiž stojí vodní elektrárna, která se začala stavět ještě před válkou, dokončena byla ale až za protektorátu. Zároveň bylo za války rozhodnuto o stavbě přečerpávací elektrárny v kopci nad přehradou. Strategický význam pro nacistické Německo získaly obě stavby v roce 1943.V únoru 1943 se povedlo odbojářům zničit vodní elektrárnu Vemork v okupovaném Norsku, která produkovala těžkou vodu. Ta je jednou z cest, jak se dostat ke štěpné jaderné reakci. A tudíž i k výrobě jaderné bomby. „Byla to jediná tehdy funkční továrna na těžkou vodu,“ připomíná v podcastu Skutečné české záhady novinář Jaroslav Mareš. Nacisté tak hledali náhradní lokality a poté, co spojenci v květnu 1943 zničili přehrady v Porýní, si vybrali Štěchovice. Výhodou bylo i to, že šlo o zdroj na okupovaném území, které zatím stálo mimo zájem spojeneckých bombardérů. Z rozhodnutí říšského protektora tak dostala stavba štěchovické elektrárny absolutní prioritu. S vodní elektrárnou se za války začala stavět i přečerpávací elektrárna na kopci nad Štěchovicemi. Díky ní by bylo k dispozici velké množství elektřiny po omezenou dobu, což by se mimo jiné hodilo i k výrobě těžké vody.Přesto nacisté nikde v okolí přehrady a elektrárny žádnou továrnu na výrobu těžké vody nestavěli. Kam tedy měla vést elektřina ze Štěchovic? Odpověď se nachází v rozhodnutí Ústředních elektráren. To v prosinci 1941 informuje obecní úřad ve Štěchovicích, že v lednu 1942 bude zprovozněno vedení vysokého napětí vedoucí katastrem obce.Jenže v lednu 1942 štěchovická elektrárna ještě nestála. Ta dodala první elektřinu na podzim roku 1943. Vedení mířilo směrem na jih do rozvodny v Mirovicích, která je na hranici dnešního Středočeského a Jihočeského kraje. Odtamtud měl jedna z přípojek vést do Příbrami a druhá do Strakonic.V Příbrami tehdy působil výzkumný ústav Waffen Union, což byl konglomerát plzeňské Škodovky, brněnské Zbrojovky a Explosie v Semtíně. Tento výzkumný ústav měl pro SS vyvíjet a vyrábět nové zbraně a koncem války tam tým Rolfa Engela vyvíjel rakety na tuhá paliva. Proč měly být Strakonice napojeny na vedení vysokého napětí? A na čem pracovali čeští dělníci ve vysočanské továrně Marconi Radioslavia?Poslechněte si šestý díl nové série.Skutečné české záhadyPodcastová série Josefa Klímy a Jaroslava Mareše o vyřešených i nevyřešených případech naší historie.Odebírejte na Podcasty.cz, Spotify, Apple Podcasts a ve všech podcastových aplikacích.Reakce, vzkazy i náměty pro Tým Josefa Klímy a podcast Skutečné české záhady posílejte na adresu klimuvtym@sz.cz

číst více

Přehrát

13. 3. 2023

39 min

Štěchovický poklad: Jak to bylo ve skutečnosti

Tajná akce americké armády, kdy bez vědomí Prahy vyjela skupina vojáků vyzvednout desítky beden z neznámým obsahem do Štěchovic, rozpoutala v roce 1946 diplomatickou roztržku. A další desítky let zamě... stnávala úřady i média.Byl to nekonečný seriál, který počátkem 90. let se zájmem sledovali téměř všichni Češi. Ve Štěchovicích na jih od Prahy se sjížděli zvědavci, amatérští i profesionální hledači a novináři. Na místo je táhly zvěsti o tom, že kdesi tam v kopcích leží zakopaný nacistický poklad nedozírné hodnoty.Hlavními postavami byl Helmut Gaensel a jeho konkurent Josef Mužík. Jak se nakonec ukázalo, byl to právě prvně jmenovaný, který hrál v celém případu klíčovou roli. „Mně už tenkrát Gaensel přišel jako exotická figurka. Říkal, že měl po válce zlaté doly v Brazílii. Ale že vyrostl v českém pohraničí, protože byl sudetský Němec,“ vzpomíná v podcastu Skutečné české záhady novinář Josef Klíma, který v 90. letech jezdil do Štěchovic točit reportáže o hledání pokladu.Co ale měli hledači v ruce? Především zprávy o tajné akci americké armády, která v roce 1946 ze štěchovických kopců vyzvedla desítky beden s neznámým obsahem. Když se o tom dozvěděly československé úřady, došlo k diplomatické roztržce. Praha si následně vyžádala z amerického zajetí Emila Kleina, který byl za války vedoucím ženijní školy SS v sousedním Hradištku. A Klein byl za uložení beden zodpovědný.Klein byl následně odsouzen na 20 let za válečné zločiny. Ve vězení však začal tvrdit, že Američané neobjevili vše, co bylo ve Štěchovicích. Že prý jsou tam ještě další bedny s dokumenty i tajnými vynálezy a zbraněmi. Takže ho léta Státní bezpečnost (StB) vozila na místo, aby jim ukázal, kde se vše nachází. Nic ale neobjevili. Nakonec byl v roce 1964 propuštěn a vyhoštěn do západního Německa. Ještě předtím se ve vězení seznámil právě s Helmutem Gaenselem. Ten se pár let po svém propuštění ohlásil na Ministerstvu vnitra s tvrzením, že mu Klein vyzradil tajemství o nacistickém pokladu ve Štěchovicích. Mělo jít on tajné dokumenty, zbraně a cennosti za 3,5 miliardy dolarů. Komunisté tak Gaenselovi povolili jezdit na Západ, aby z Kleina vytáhl přesnější informace. Gaensel jezdil tam a zpět, ale v srpnu 1968 se už nevrátil.Přijel až počátkem 90. let s historkou, že jako agent StB byl ve vězení nasazen právě na Kleina. Jenže tahle legenda padla, když se otevřel Archiv bezpečnostních složek. „Ukázalo se, že Gaensel byl ve vězení za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, kdy coby vedoucí jednoty v Pětipsech na Lounsku způsobil manko tehdejších 20 000 Kč a dostal za to šest let,“ říká novinář Jaroslav Mareš.Gaensel ještě předtím úspěšně tahal ze sponzorů peníze na hledání štěchovického pokladu, k tomu ale potřeboval média „Jednou za rok nás novináře sezval do penzionu ve Štěchovicích, tam nás bohatě pohostil. Ukázal nám kus shnilého prkna, na kterém byl vyražený nějaký znak SS, a říkal, že už je blízko,“ vzpomíná Josef Klíma.Roky běžely, ale poklad stále nikde. Média to přestalo pomalu zajímat a aktivita Gaensela, Mužíka i jiných hledačů ve druhé polovině 90. let také opadla. Až po letech se k případu vrátil Jaroslav Mareš a po dlouhém studiu archiválií i rozhovorů s pamětníky dostal loni před kameru Helmuta Gaensela. A ten se nakonec přiznal, že všechno je jinak. „Klein nemluvil o zlatu ani nikdy nepoužil slovo poklad. Já jsem používal slovo poklad,“ tvrdí Gaensel. Ten v 60. letech ve valdické věznici přišel na to, jak historku o uložených bednách ve Štěchovicích zpeněžit. A desítky let tak ze sponzorů tahal peníze, ať už to byla StB, nebo později zahraniční a čeští mecenáši.Kde se vzala Kleinova mapa údajně vedoucí k pokladu? Co se dělo na Medníku na podzim 1989? A co objevili Američané v bednách ze Štěchovic? Poslechněte si pátý díl nové série.Skutečné české záhadyPodcastová série Josefa Klímy a Jaroslava Mareše o vyřešených i nevyřešených případech naší historie.Odebírejte na Podcasty.cz, Spotify, Apple Podcasts a ve všech podcastových aplikacích.Reakce, vzkazy i náměty pro Tým Josefa Klímy a podcast Skutečné české záhady posílejte na adresu klimuvtym@sz.cz

číst více

Přehrát

Podcast Nepřátelé lidstva

Poslední epizody

Ocenění

Podobné podcasty

Platformy

Nabídka